Rada, zvaná někdy též Rada EU, dříve Rada ministrů, je hlavním rozhodovacím orgánem Unie. Schází se v několika složeních, která se střídají v závislosti na projednávané agendě. V jednotlivých složeních Rady zasedají ministři vlád členských zemí, do jejichž působnosti agenda spadá. Jsou svými vládami zmocněni je zavazovat a hlasovat za stát, který zastupují. Při zasedáních jsou projednávány, pozměňovány a přijímány právní předpisy a také jsou koordinovány politiky členských států a vymezována zahraniční politika Unie. Většina jednání probíhá v Bruselu.
 
V předsednictví Radě se střídá po šesti měsících všech 28 členských států EU. Vláda předsedajícího státu zajišťuje přípravu jednání, řídí jejich průběh a koordinuje návaznost jednotlivých zasedání. Výjimkou jsou jednání, týkající se unijní zahraniční politiky. Ta jsou vedena vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
 
Rada plní pět hlavních úkolů: podílet se spolu s Evropským parlamentem na řádném legislativním postupu; koordinovat politiky členských států (např. v hospodářské sféře); vytvářet společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU tak, jak určí Evropská rada; uzavírat mezinárodní dohody mezi Unií a dalšími státy či mezinárodními organizacemi a spolu s Evropským parlamentem přijímat roční rozpočet EU.
 
Legislativní návrhy jsou přijímány postupem spolurozhodování s Evropským parlamentem na návrh Evropské komise.
 
Koordinace hospodářských politik členských států probíhá prostřednictvím Rady pro hospodářské a finanční věci ve složení ministrů hospodářství a financí. Ta má zajišťovat soudržnost ekonomik členských států v hospodářské a měnové unii v rámci EU.
 
Společná zahraniční a bezpečnostní politika spadá do kompetencí Evropské rady a Rady, které v této oblasti rozhodují jednomyslně. Rozhodnutí jsou realizována vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který předsedá Radě pro zahraniční věci – jednáním ministrů zahraničí.
 
Radou uzavírané dohody se obvykle týkají obchodu, spolupráce a rozvoje. Mohou se však týkat i konkrétnějších témat, např. rybolovu, vědy, techniky, výzkumu a dopravy. Mnoho z těchto dohod musí být zároveň schváleno Evropským parlamentem.
 
Schvalování rozpočtu provádí Rada společně s Evropským parlamentem. Nedohodnou-li se tyto orgány, následuje dohodovací řízení.
 
Aby byla zajištěna návaznost jednotlivých jednání Rady v odlišných složeních, spolupracuje Rada pro obecné záležitosti s Výborem stálých zástupců (nazývaným též Coreper), v němž každý týden zasedají velvyslanci jednotlivých členských států při Evropské unii. Coreper připravuje Radě aktuální agendu, kromě otázek zemědělství, které připravuje Zvláštní výbor pro zemědělství. Coreper také ještě před jednáním ministrů předběžně tlumočí postoj jednotlivých členských států na projednávanou otázku.
Rozhodnutí jsou v Radě přijímána zpravidla kvalifikovanou většinou (výjimkou jsou např. hlasování o daních). Ta je od přijetí Lisabonské smlouvy charakterizována jako alespoň 55 % členských států (tj. 16 z 28), v nichž žije alespoň 65 % počtu obyvatel Unie (tj. cca 329 z 506 milionů). Aby byl návrh zablokován, musí proti němu hlasovat ministři alespoň čtyř států, v nichž žije více než 35 % počtu obyvatel Unie. Díky tomuto systému hlasování jsou rozhodnutí Rady dostatečně demokraticky legitimní a mají tak podporu napříč Evropou.
Všechny informace jsou poskytovány v dobré víře a s maximální možnou přesností. Za případné nepřesnosti se redakce omlouvá. V případě zjištění chyby nás, prosím, kontaktujte pomocí formuláře v rubrice O nás.
Všechna práva vyhrazena
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one